Informace

Letošní sezóna byla v historii české horské cyklistiky tou nejúspěšnější, když naši jezdci získali rovnou 3 tituly Mistra světa. Jarda Kulhavý v juniorské kategorii crosscountry, Pepa Dressler v biketrialu a Michal Prokop ve fourcrossu. A jak se na cyklistický časopis sluší a patří, vydali jsme se po rozhovoru s Jardou vyzpovídat i Michala Prokopa. Sešli jsme se v pražském baru 69, který je bikingu přímo zasvěcen. S kolem značky Perič z dvacátých let nad hlavou se Michal pěkně rozpovídal.

Exkluzivní rozhovor s největší postavou silničního profipelotonu pro Cykloservis.

Cyklistické hvězdy, ať minulé nebo současné, se řadí do několika kategorií. Některé rychle zasvítí nenadálým vítězstvím, některé září déle a některé nevyhasnou vůbec, protože mají na svém kontě takové úspěchy, které by jiným stačily na několik sportovních životů. Do této kategorie nepatří příliš sportovců, natož cyklistů. I když v současnosti se oči cyklistického národa upírají každý červenec na Lance Armstronga, každý znalec silničního profipelotonu ví, že v dnešní době asi tento Američan sotva dosáhne úspěchů, jaké měl Belgičan Eddy Merckx.

Vše začalo v roce 1974. Mladý, nadšený cyklista Syniard prodal svou hippie dodávku VW a za obdržené peníze podnikl cestu do Evropy. Samozřejmě na kole. Projížděl ji křížem krážem, až v Itálii jednou v hostelu potkal ženu s konexemi na Cina Cinelliho. Přes ní si domluvil schůzku. Mike si koupil, ač mu moc peněz nezbývalo, drahý italský oblek a přesvědčil pana Cinelliho, že on je tím pravým, kdo bude dovážet jeho komponenty do USA.

10. února 2003 odešla legenda naší cyklistiky. Píše se mi to velice těžce, protože jsem Honzu obdivoval celá léta co se "motám" kolem kol a navíc jsem měl tu čest se s ním poznat osobně. Občas se zastavil, pohovořil o kole, o lidech, rozdal pár úsměvů a šel dál. Několik posledních let nám bylo navíc ctí, že když vyjížděl na kolo, bylo to s rámem z našich dílen.

Vždy byl ve světě tlustých plášťů, kam přišel z bikrosu až ve svých 24 letech, tedy poměrně pozdě, považován za nekonformního jezdce, a to nejen kvůli vzhledu, ale také pro svůj závodní styl. Dlouho se bránil nástupu nášlapných pedálů a odpružených vidlic. V dobách, kdy hájil barvy značky Klein, si celkem pravidelně vybíral starší modely rámů, a dodnes třeba nepoužívá rohy na řídítkách.