Otec velocipedu

K připomenutí 151. výročí úmrtí barona Karla Draise.

12. prosince 2002 uplynulo neuvěřitelných 151 let od doby, co v Karlsruhe zemřel baron Karel Drais, vynálezce prvního kola. Pro oči dnešních čtenářů nazývat běhací stroj - Laufmaschine jízdním kolem, se zdá být trochu nadnesené, ale dvě loukoťová dřevěná kola spojená jednoduchým rámem, kde navíc pohon obstarával jezdec pouhým odstrkáváním se od země, skutečně znamenala první vývojový stupeň kola. Proto se domníváme, že všichni dnešní vyznavači dvou kol vděčí za svoje potěšení skutečně právě tomuto muži a tak si společně vzpomeňme na jeho nelehký životní osud.

Karel Bedřich Ludvík Kristian Drais ze Seuerbrunnu se narodil 29. dubna 1785 v Karlsruhe. Jeho kmotrem byl markrabě Karel Bedřich Bádenský, který velmi přilnul k otci Karla i k celé jejich rodině a za celý život pro ně vykonal mnoho dobrého. Po absolvování obecné školy studoval mladý Drais na universitě v Heidelbergu lesnictví, fyziku a architekturu. Již při studiích projevoval veliký zájem o různá vozidla a velmi často překvapoval svoje učitele nějakými nápady, vylepšováky a vynálezy. Po studiích, když nastoupil jako lesní inspektor v Gengenbachu, se věnoval mechanice tak usilovně a tak často, že zapomínal na svoje pracovní povinnosti a dostal se do velké nemilosti svých nadřízených.

Zde do jeho života poprvé významně zasahuje zmiňovaný velkovévoda Bádenský, který Draisovi vyjednal zvláštní dovolenou a to "za účelem dokončení studijních prací". Psal se rok 1813, ve kterém se mu podařilo zkonstruovat vlastní čtyřkolový vůz hnaný lidskou silou. Tento vůz předvedl dokonce i ruskému carovi při jeho cestách a o rok později se rozhodl odjet jej představit na kongres konaný tehdy ve Vídni. Drais byl velmi dobře přijatý a jeho další vzestup pokazilo snad jedině to, že všude vystupoval v uniformě lesního inspektora, což se pro jeho představené začalo stávat neúnosné. Těžkopádnost čtyřkolky vedla k myšlence o tříkolovém vozidle, ale po několika pokusech tuto myšlenku také opustil.

Teprve v červnu 1918 bylo poprvé slyšet o jeho dvoukolé draisině. 12. července 1817 se svobodný pan Drais vydává na svém dvoukolovém dřevěném stroji, odstrkávajíce se nohama o zem, na první cestu z Mannheimu do Schwetzingenu. O necelý měsíc později podniká téměř padesátikilometrovou cestu z Karlsruhe do Kehlu, kterou urazil za 4 hodiny. Jelikož tuto vzdálenost zdolával poštovní dostavník zhruba za čtyřnásobnou dobu, začal se této události velmi obšírně věnovat tisk a velmi brzy tak celý svět začal upírat svoji pozornost k tomuto vynálezu.

Drais začal vyrábět svůj stroj v několikakusových sériích a začal pro něj dělat velkou reklamu. Jedna "drezína" stála tehdy v základním provedení 45 marek, ale nebyla zvláštností cena až 100 marek za plnou zakázkovou výbavu. 12. ledna 1817 si Drais dal svůj vynález patentovat a získal tak privilegium na 10 let. Draisiny se začaly velmi rychle šířit Evropou, netrvalo dlouho a dostaly se i do Ameriky. O jejich šíření se starali další výrobci, kteří stavěli velmi podobné stroje ve svých dílnách. Z Rakouska známe výrobky barona von Burga, z Anglie Denise Johnsona a především obrovské množství vzešlo ze šikovných rukou bezejmenných kolářů a řemeslníků. V Čechách se poprvé objevila draisina v dnešních Riegrových sadech, tehdy v Kanálce na zednářské zahradní slavnosti.

V této době Drais obdržel vyznamenání od Pruského krále a byl povýšen na komorníka a velmi brzy se stal i náčelníkem tělesné gardy.

Zde vstupuje do jeho života Velkovévoda Bádenský podruhé a jmenuje jej profesorem techniky a z tohoto titulu v roce 1825 odjíždí do Ameriky, aby tam propagoval a předváděl svůj vynález. Dále vedla jeho cesta do Brazílie, odkud se ovšem z důvodu vážného onemocnění svého otce vrací. Domů přijíždí po čtyřech letech a pozdě, jeho otec velmi záhy umírá. Draise to velmi zasáhlo, ale nezastavilo v jeho intenzivní práci a mimo kol se zabývá dalšími technickými záludnostmi, aby zpod jeho rukou vzešlo dvojité zrcadlo pro osvětlování tmavých koutů, parní hrnec na vaření masa, speciální stupnice pro oceňování diamantů a drahých kamenů a nakonec i psací stroj. První mechanický psací stroj konstruovaný Draisem je dnes v soukromém majetku, ale jeho originální draisina byla uložena v muzeu v Norimberku a poté přešla do Deutschen Museum v Mnichově.

Mnohostranný a geniální vynálezce byl nucen po úspěšných letech vést mnohaletý spor s úřady o přiznání penze. Nakonec ve sporu uspěl, ale podpora byla tak nízká, že ho v žádném případě nemohla zajistit ani okamžitě, natožpak na stáří. Otráven a znechucen tímto "ohodnocením" uzavíral se stále více do sebe, až jej jeho vrstevníci začali mít za blázna a volali na sebe, když potkávali mistra na své draisině: "Zblázněný baron jede!". Nepochopení, posměšky a osobní útoky proti jeho osobě vyvrcholily pěstním soubojem s jedním angličanem, po němž zůstal Drais ve své služební uniformě ležet na zemi. Tento konflikt posloužil závistivým nadřízeným k odnětí všech jeho titulů a hodností. To vše vedlo k úplnému zhroucení tohoto muže a úřady tomu na závěr nasadily korunu tím, že Draise v roce 1849 prohlásily duševně chorým.

O dva roky později, 12. prosince 1851, zcela nepochopený, naprosto opuštěný, nešťastný a chudý, tiše a bez povšimnutí, tento geniální vynálezce umírá.

Vedly se dlouhé spory a vedly se dlouho, než se snad všichni badatelé shodli na tom, že skutečně prvním, kdo se zasloužil o vynález prvního velocipedu, byl právě muž, o kterém byla tady řeč - vynálezce, jehož i ostatní patenty vzrušily celý svět a ukázaly mnohdy cestu netušeně skvělého vývoje. Je málo vynálezů, které jsou stejně zajímavé a důležité, jako právě vynález kola, z kterého se později vyvinul motocykl, automobil a posléze vlastně i letadlo. Dnes jezdí na kole desítky milionů lidí, někomu slouží pro zábavu, oddych nebo sportovní vyžití. Mnohdy je kola využíváno jako dopravního prostředku. Na kole se jezdí bez rozdílu věku a prakticky na každém místě a kdekoli po světě.

Všichni, jímž kolo dnes přináší radost nebo užitek, by si měli v těchto dnech s vděčností připomenout vynálezce kola - barona Karla Draise ze Saerbrunnu.